get your stuff together

10:17

Budu předstírat, že jsem na místo slova stuff nechtěla použít jiné... 


Nový rok je o jeden měsíc kratší a semestr začne co nevidět. Proto je právě teď ta správná doba na organizaci. Tenhle článek píšu taky sobecky pro sebe, jelikož se dost často ocitám v pěkným chaosu.

 Taky se strašně rychle nadchnete při všech těch nových příležitostech na změnu, ale potom máte problém svoje návyky udržet a převést do každodenní rutiny? Jestli ne, tak smekám. O všech organizačních zásadách platí, že musíte přijít na to, co sedí a funguje vám samotným... Proto bude následující článek jen výčtem tipů a námětů na inspiraci. Na to hlavní kouzlo už musíte přijít sami. 


Seznamy, plánovače, lepítka a upomínky...
Pokud zkombinujete tyhle všechny věci, chaos nemůže mít prostor. V ideálním případě, samozřejmě. Já jsem a vždycky budu člověk, který si všechno raději píše rukou. Obecně cokoliv si někam zaznamenáte, můžete tím pádem vypustit z hlavy, a tak docílíte klidu a míru i uvnitř té nejzaměstnanější makovice. Občas mám problém s digitální podobou zapisování. Přijde mi, že všechno, co napíšu v mobilu do poznámek nebo do kalendáře, se najednou ztratí. Nemám takový pocit bezpečí, jako když to napíšu vlastní rukou do diáře nebo na kousek lepítka. Jen pro zajímavost, při psaní rukou se motorické pohyby nějakým způsobem propojují s mozkem - ten si pak všechno lépe pamatuje a utřídí. 

Kategorie číslo jedna - seznamy:
Píšu si seznamy úkolů, seznamy na nákup, seznamy věcí, které si chci zabalit... Občas by člověk potřeboval seznam na všechny seznamy. Samozřejmě nedělám všechny naráz... Třeba před víkendem, kdy mám nejvíce času, si udělám seznam všech věcí, které chci za tu dobu stihnout. Od úklidu, přes články, po cokoliv, co vás jen napadne. Tenhle systém třeba funguje u mě. Pokud si udělám dlouhý TO DO list v týdnu, kdy jednak běhám do školy a střídavě do práce, nemá to moc smysl a těch pár věcí si dokážu zapamatovat. Nebo si napíšu celkový seznam a plním úkoly průběžně.

Kalendáře, plánovače:
Na výšce jsem se ocitla v nějakým divným časoprostoru, ale já prostě sama od sebe moc nevím, co je za den. Tenhle chaos základního vědomí se umocnil ještě víc od doby, co chodím o víkendu do práce. To dokáže pořádně zamotat hlavu. Každopádně díky diáři zůstávám v obraze a nejsem tak (většinou) ničím nepříjemně překvapena. Přes semestr si kolikrát píšu do každého dne i přednášky, na které jdu. Občas mám totiž třeba jednu ráno a další až odpoledne. A tak se jednoduše může stát, že bych zapomněla jít do školy. Mimo jiné si pak v měsíčním přehledu plánuju psaní prací nebo učení se  s předstihem. Do jednotlivých dnů si pak píšu i třeba kafíčka s holkama, články na blog, cvičení (pokud nějaký provádím, haha) nebo si o víkendu časově rozplánovávám jednotlivý aktivity. 


Motivace aneb jak se dokopat
Na tohle téma jsem asi opravdu ten nejhorší rádce. Aspoň mi to dává bohatou sbírku co do zkušeností. Celkově se mi osvědčilo zbavování se těch nejhorších věcí jako první. Jako člověk, co o všem dokáže neskutečně moc přemýšlet, jsem zkázou sama pro sebe. Čím víc času na přemýšlení mám, tím roste pravděpodobnost, že se to nikdy nestane. Když vím, že mám něco ten den v plánu, je opravdu lepší to udělat jako první. Z vlastní zkušenosti - celý den bych jinak zaplácala věcma s názvem "jen abych nemusela dělat tamto". Hlavně i když to tak nevypadá, po dokončení toho zpropadenýho úkolu máte docela dobrej pocit, že už to teda vážně máte z krku. A s tím se pojí i následující bod.

Odměňujte se
S motivací jde ruku v ruce i odměna. Může mít opravdu různou podobu. Jednu z nejtěžších zkoušek jsem si třeba podmínila koupí stativu. Což mě jednak nakoplo, ale budu mít taky pocit, že si ho zasloužím. Někdy si po hektickém týdnu stanovím jako odměnu den nebo alespoň nějakou jeho část volno. Nemusím nutně ležet na gauči, ale mám dovoleno v tom čase dělat cokoliv, na co mám zrovna chuť. A to bez výčitek. Zároveň mám možnost v tomto čase trošku zregenerovat a uklidnit. Jako bonus vlastně praktikujete multitasking nicneděláním, no není to úžasný?

Pokaždé, když mám tenhle náramek na ruce, připomíná mi, abych byla klidná. Zrovna čtu knížku o všímavosti, takže více podrobností až příště. :)
Se všemi těmito hlavními body se pojí spousta vedlejších. Třeba je určitě super mít nějaký denní rytmus. Nějakou rutinu, na kteoru si vaše tělo zvykne a pomůže mu to tak podávat lepší a vyrovnanější výkon. Ať už se jedná o spánek, jídlo, cvičení, odpočinek, pauzu... Důležitým aspektem je taky prostředí. Pokud se snažíte přemýšlet v místnosti plné nepořádku, asi vás úplně nepřekvapí, když to nepůjde. Je občas lepší se zastavit, roztřídit věci, udělat si tak pořádek i v sobě a potom se teprve pouštět do nových výzev. 

A jako poslední bych chtěla zmínit vyváženost. Jednak zdravotní, ale i duševní. Kolikrát, hlavně při studiu, nejde všechno podle plánu. Uprostřed psaní důležité práce se třeba dozvíte, že vám tu předchozí nevezmou. Vlastně to ani nemusí souviset se školou/prací, aby vás to rozhodilo. Je lepší si v takových případech zachovat odstup a chladnou hlavu. Nenechte emoce, aby vás ovládali a vy jste pak jen samým vyčerpáním a zmatkem koukali do zdi. 

Četla jsem velice příhodnou metaforu na tohle téma. Emoce jsou jako slon, na kterém sedíte. Pokud jste bdělí, jedete přesně tam, kam ho nasměřujete. Pokud usnete, slon si jde kam se mu zachce. (kniha Konec prokrastinace) 

Jak to tu vidím všechno šedý na bílým, jsem zvědavá, jakou výmluvu si příště pro svůj chaos vymyslím. Protože pokud budu schopná dodržovat všechno tohle, poběží můj život jako na drátkách. Ale o čem bych pak psala, kdyby to tak skutečně bylo, že? :D

You Might Also Like

2 komentářů

  1. :-) o rutinách teď přemýšlím skoro každý den... hlavně v tom smyslu, že jak jsem byla na sebe "pyšná" kvůli tomu že je každý můj den jiný, tak teď si říkám, že nějaký stereotyp a pravidelnost by neuškodily. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. myslím, že je to hodně nápomocné ve smyslu zautomatizování některých činností - pak o nich nemusíš přemýšlet a nebudeš je tak často vypouštět... ať už je to co chce :D kromě toho žít ve stereotypu mě děsí :D

      Vymazat

INSTAGRAM