day 24-27

11:13



den 24.

Practice gratitude

Vděčnost. Touto vlastností lidstvo v celkové šíři úplně neoplývá, pokud se podíváme na způsob, jakým zachází se vším, co jej obklopuje. Ale já nerada generalizuju a podsouvám někomu svůj názor A tak se do podobných úvah pouštět dál nebudu.

Za co má být člověk vděčný? Myslím, že asi v podstatě za všechno. Zvláštní druh věčnosti, který jsem se naučila až postupem času, je vděčnost za životní lekce. Nechápejte to špatně, já nejsem vděčná lidem, kteří mi něco způsobili nebo tak. Jsem vděčná za to, že se to stalo. Cokoliv se v dané chvíli zdá jako těžší nás posílí do budoucna. Každá situace je zkušenost. Můj taťka vždycky říká: "Když nejde o život, jde o ho***." :D A po tom všem co on na svojí cestě životem zažil, je tohle opravdu rada nad zlato. A tak se naučíme cvičit vděčnost i z úplně jiné strany.


den 25.

Leave whole day unplanned

Protože jsou ještě prázdniny a zrovna nejdu do práce, nedělá mi tohle vůbec problém. Dokážu si představit, že lidé chodící dvacet let do stejné práce, vstávající ve stejnou dobu a pod,. mají s tímhle třeba větší problém. Proto je fajn nechat jeden den jen tak a čekat co přinese. Neposilovat ten zvyk stejných kolejí každý den. I když den je možná málo. Ale jako začátek to stačí.


den 26.


Identify your stress triggers

No, tak tohle bude kapitola sama o sobě. Nemám ráda slovo stres, právě proto, jaký pocit se za tím slůvkem skrývá. Co mě stresuje nejvíc? Pokud přejdu do úplné podstaty věci, tak asi že něco zvorám strašně moc nebo se o něčem nedozvím včas a bude to mít zásadní vliv na moji budoucnost. Tohle se na výšce děje asi v jednom kuse. Na kouzlo našeho informačního systému jsem asi ještě úplně nepřišla. Pořád jsou věci, o kterých jsem nevěděla a mohlo mě to stát dost. A tohle mě děsí ze všeho nejvíc. Taky volení nového rozvrhu mě děsilo tak měsíc dopředu a teď už ani nechápu proč. Děsila sem se taky řízení nějakou dobu, protože to jsou věci, který leží čistě a jenom na mě. Děsí mě, že nenajdu stáž, že mě vyhodí, taky že mě vyhodí ze školy. Už teď se děsím zkouškovýho. :D Ale jen když si na to vzpomenu. Takže asi celkově nemám ráda všechny nejistý věci a je to asi dost dětinskej strach.

Vždycky až potom si říkám, že to nemělo vůbec cenu a že bych neměla mít takový pocity dřív, než se něco stane. Ale hádám, že část toho je prostě někde ve mě. A tak mám další příležitosti s tím bojovat a postavit se tomu čelem. Asi stejně, jako jsem teď dva dny po sobě přemluvila taťku, abych mě nechal řídit. Už mi představa mě v autě jak jezdím po Brně nepřijde nereálná. Dost mě uklidnilo, jak přirozeně jsem se teď za volantem cítila, i když dokud neměl taťka jistý nový auto, nenechával mě řídit skoro vůbec. (A to jsem ani nic nestihla províst.) (Jo a vzpomínám si, že jsem celý dětství přemýšlela, kde se vzalo slovo volant a že je děsně zvláštní. :D)

Stejně i když člověk něco podělá, zítra je další příležitost to napravit. Slunce přece nakonec taky vyjde a všechno bude časem zase v pořádku. A pokud ne, je to signál, že tahle cesta asi není ta správná. :)





den 27.


Clear out your junk drawer

- téma na odlehčení po tolika stresu ve dvou odstavcích - 

Tohle už jsem naštěstí stihla. Když jsem byla menší (a později i větší), vždycky byl můj "bordel-šuplík" ten úplně první, kde byly pastelky, bločky gumy a tak. Občas by se daly jako "bordel-šuplíky" označit všechny šuplíky, které mi náležely. Byla sem hrozný dítě. Proto se taky divím. že teď mám všechno tak nějak v pořádku a ani nevím, jak jsem se do tohohle stavu dostala.

Vždycky jsem strašně milovala všechny možný lepítka, gumy ve tvaru zvířátek, tužky a propisky co svítily, pravítka s obrázky a prostě všechno tohohle typu. A tak není divu, že můj šuplík doslova praskal ve švech. Jak se začala měnit moje estetika a záliba v monochromaticky zbarvených věcech, šlo všechno pryč. Pár věcí jsem si z nostalgie ještě nechala, ale už je nevyužívám tak moc. Třeba jako bloček s myškou Diddl, kterou jsem děsně zbožňovala. Na ten teď píšu nákupní seznam. :D

Prostě smyslem tohohle je, uklidit si v tom posledním šuplíku, ve kterým se nikdo nevyzná a tak ani nic nenajde. Od chvíle, kdy mám pořádek i v přihrádkách s čistícími prostředky a vším tímhle, kde to snad ani není potřeba, je pro mě daleko snazší se orientovat. Vím přesně, co dochází, co se má koupit a kde co najdu i poslepu. Pokud teda nepřijde někdo jiný, kdo bydlí v téhle domácnosti, a neudělá v tom totální "mrdník".

Takže si všichni sáhněme do svědomí a ukliďme si svůj "bordel-šuplík" a s ním i kus sebe. :D


You Might Also Like

1 komentářů

  1. To s tím volantem je dost zajímavá otázka. Pátrala si po tom nějak víc? :-)
    .
    A co se bordel-šuplíku týče... Tys byla někdy tajně u mě doma, viď? :-)

    OdpovědětVymazat

INSTAGRAM