Jako malou mě stříhali docela různě, ve směs na krátko a já to tolik nesnášela! Možná v tom to vzniklo. Každopádně, co si pamatuju, vlasy jsem nikdy podstatně neřešila. Nesměla jsem si je barvit, což zpětně hodnotím pozitivně, ale ani bych nevěděla jakou barvou upřímně. Dlouhou dobu byly blond, až jsem byla starší, tak ztmavly do takové medovo hnědo plavé (charakterizujte sami :D). Na základce byly docela delší, na gymplu pak taky. Nekladla jsem na ně důraz a nebrala je jako svou přednost. Potom jsem se jedno léto rozhodla ostříhat hodně radikálně - z opravdu dlouhých vlasů asi k ramenům.




Moje vize i předloha byla sice hezká, ale vlasy ji úplně nenaplnily. Musela jsem je hodně tvarovat a ani tak neposlouchaly. Proto mě to přestalo docela brzy bavit, ale na tu lehkou hlavu si vzpomínam ještě teď. Tak jsem nějak zlenivěla a nechodila se stříhat. Chtěla jsem, aby zase dorostly.

Což se povedlo. A vzhledem k faktu, že jsou dost zdravý samy o sobě, nemusela jsem se o ně nikdy nijak extra starat. Respektive, péči jsem ustálila a zůstávám u několika málo produktů, kterým se budu věnovat později. Takže vlasy rostly a rostly. Jenže já opravdu od délky, které byla tak v půlce lopatek, nevidím rozdíl. Prostě jsou delší, ale práce je s nimi asi stejná. (Jen těch vtipných situací a historek přibývá nějak moc poslední dobou, ale o tom příště.) Když mi začali lidé z okolí říkat, že mám moc dlouhé vlasy, nebrala jsem to nijak vážně. Prostě mi nikdy nepřišlo, že jsou nějak extra douhý. Až fakt najednou byly. Ale opravdu tím, že je na té hlavě máte neustále, si jejich délku absolutně neuvědomujete. Teda aspoň já fakt ne...

Teď jsou tak nějak po zadek, což mi přijde naprosto surreal! Absolutně si nejsem schopná uvědomit, že tohle na tý hlavě fakt mám. Kromě momentů, kdy si třeba nemůžu dát ruku do kapsy od bundy a podobně :D. Nicméně čím jsou delší, tím víc lidí mi do toho kecá a neustále mne přemlouvá, ať se nikdy nestříhám. Protože mi růst vlasů ani jejich hustota nikdy nedělaly problém, tak to asi beru tak trošku jako normální věc, přitom někteří lidé v mém okolí jako by ty vlasy snad uctívali. Čím dál víc si uvědomuju, jak je to nepraktické a vytáčí mě opakovaně řešit některé situace. Zároveň je mám ale už tak dlouho, že jsem se vším tak nějak smířená. Proto mě opravdu vyvádí z míry ten enormní zájem okolí, na který si zřejmě ještě musím zvyknout...

Kromě komentářů ohledně stříhání padají další otázky také na péči o vlasy, proto jsem se rozhodla ji taky krátce shrnout. Předestírám ale, že moje vlasy opravdu nepotřebují extra péči a jsou většinou docela zdravé samy o sobě.


Důraz kladu hlavně na kvalitní šampon a olej. Momentálně jsem si oblíbila tento od přírodní značky inecto. Na jejich webu uvádí, že netesrují na zvířatech a jsou kompletně vegam, což schvaluji! Navíc mi od nich sedí i více produktů.

Kondicionér používám jen občas, někdy ho dlouho vůbec nekoupím, protože nevidím až tak velký rozdíl. Momentálně mám jeden od Aussie, která je také jednou z mých oblíbených značek, každopádně nevím, jak na tom jsou po stránce testování. Občasně používám taky masku, kterou právě míchám z kondicionéru a jiných olejů. Už jsem se jejímu složení věnovala v jiném článku, ale je to dost dávno. Takže pro rekapitulaci, buď si dám na delší čas od půlky dolů nebo do sušších míst čistě nějaký rostlinný olej (hodně lidí propaguje kokosový, ale překvapí i olivový, který i podle kadeřnice mají vlasy raději) nebo dám jeden díl oleje a jeden kondicionéru. Nejlepší je tohle kombo ve vlasech nechat alespoň dvě hodinky, pokud se poštěstí déle, je to poznat. Hlavně v těch koncích.


Naprosto klíčový je také hřeben. Já používám už minimálně osm let Tangle Teezer. Rozčesává stejně dobře mokré i suché vlasy. Navíc, většinu uzlů odstraní bez velké bolesti, což je snad jeho největší plus.

No a poslední bod, který na kvalitu vlasů asi nemá moc vliv, ale stejně jsem se rozhodla jej zmínit. Skoro vůbec nevystavuji vlasy velkému teplu. Od chvíle, kdy mi v ruce začal hořet fén, jsem se rozhodla další nekupovat. A žehličku na vlasy vůbec nepoužívám. I když se prý správným fénováním dá docílit lepší kvality vlasů, zatím mi doma moc nechybí. A to už jsem bez něj tak dva roky. No a snad poslední informace na závěr - vlasy se snažím neumývat příliš často. Většinou je to jednou za tři až čtyři dny. Ale opravdu záleží na situaci i na tom, co zrovna dělám (když . Vlasy se mi nemastí úplně rychle, případně je svážu do culíku a nikdo nic nepozná. Je to za mě rozhodně lepší, než je umývat přehnaně často.