the secret ingredient is always love

9:10

Tři oslavy, dva dorty a jedna spokojená já. Taková je bilance letošních narozenin. Nemám ve zvyku z toho dělat humbuk, ale tyhle tři dny si to opravdu zaslouží. Ještě týden před datem mých narozenin jsem neměla úplně fajn náladu a myslela jsem si, že se to na nich podepíše. Ale opak byl pravdou, jako vždy.


Začalo to tím nejvíc božím pátkem, o kterém jsem psala v předchozím článku, pokračovalo sobotním večerem s úplně jinou partou lidí a ve směs s rodinou, kdy mě zase dostali. Přijela jsem na oslavu narozenin někoho úplně jiného, takže jsem absolutně nečekala, že by mi přáli také. A že musím v lednici udělat místo pro ne jeden, ale hned dva dorty, je už vyloženě špičkou ledovce. V neděli jsem slavila velmi střídmě jen s nejužší rodinou, ale o to milejší a pokojnější zakončení celého víkendu to bylo.

Uvědomila jsem si jedno: zatímco jsem já sama sebe a oslavu svých narozenin už několik let úspěšně upozaďovala, všichni moji přátelé z téhle události letos udělali neskutečný zážitek a raději se mě nepokusili zapojit do plánování. Jen prostou přítomností všech lidí byly dvaadvacátiny něčím výjimečným. Vůbec to nevypadalo jako oslava, spíš jako moc milá sešlost, což preferuji daleko víc. Spoustu lidí jsem dlouho neviděla nebo vůbec neznala. Prostě víc jsem si přát nemohla.

Důvod, proč o tom píšu rovnou dva články: jednak jsem ten první psala v sobotu ráno, takže jsem o dalším ještě ani nevěděla. Za druhé bylo těch pár dnů pro mě opravdu něčím naprosto jedinečným a myslím, že si to zaslouží místo i tady na blogu, kam píšu všechny významnější události každodenního života. Musím říct, že oslavy narozenin byť jen v rodinném kruhu, byly v posledních letech dost stresující a nepříjemné. Nevím proč, nikdy jsme se nesešli v dobré náladě. To samé platí o většině Vánoc, ale o tom až jindy. Možná proto jsem se nesnažila narozeniny nijak slavit - prostě jsem to nechtěla zažívat znovu a znovu. Letos jsem se ale rozhodla, že mi ta dobrá nálada prostě vydrží děj se co děj.


Tak jsem si upekla dort, nakoupila jídlo a pozvala všechny (oba dva, taťku i bráchu :D) na oběd. I když už jen tohle byl docela nadlidský výkon. Kolikrát jsou i dohromady tři lidi v jedné místnosti strašně moc, ale dostat je tam, je ještě těžší. Nevím čím to bylo, ale celá událost byla nezvykle moc milá a klidná. Tak klidná, že si pak oba dva šli dát šlofíka, ale pšt.

Nedělní ráno mi připadalo skoro jako to vánoční. Vstala jsem asi po třech hodinách spánku a bála jsem se, že nestihnu ozdobit dort. Nakonec jsem se nemohla nesmát - stojím v pyžamu v kuchyni a vyrábím krém, poslouchám hudbu a dopíjím kávu. Prostě nádhera. I když nevypadal úplně dle mých představ, stejně se nakonec snědl úplně celý. Miluju pečení, ale teď už jednak tolik nestíhám, a taky to nezvládám sama spořádat, takže jsem za každou další pečící příležitost moc ráda. Pořád se ještě vznáším na obláčku z těch pár příjemných dní, i když už teda rapidně klesám - ale pořád pozvlona.

Návrat na fakultu byl poměrně bolestivý, trošku nestíhám, občas něčemu vůbec nerozumím, nicméně to si zase sedne. A možná sem přibudou i články na jiné téma, než jsou narozeniny. Ale co, člověk by si to měl pořádně užít, když je to jednou do roka, no ne?

Krásný začátek víkendu ❤️

You Might Also Like

0 komentářů

INSTAGRAM