fail better every time

19:08

Minulý víkend jsem jela na chalupu. Na první pohled celkem nezajímavá informace. Za ní se ale skrývá překonání mého dlouholetého bloku a strachu (opět). Tento měsíc zřejmě na blogu zatím neřeším nic jiného. 😄 Ale vzhledem k tomu, že tento strach byl něco úplně jiného, chtěla jsem se zmínit i o něm a podpořit ostatní.

Samozřejmě nemám fotku auta ani silnice ani auta na silnici... 

Od začátku jsem se na řidičák šíleně těšila. Vzhledem k tomu, že se u nás doma, když jsem s taťkou a bráchou, nemluví prakticky o ničem jiným, myslela jsem, že jsem celkem zběhlá v tomto odvětví. Hodiny autoškoly probíhaly v celku poklidně, až na jeden moment, kdy dědula projel stopku z jeho strany a skoro do mě napálil. Dokonce jsem složila i zkoušky na první pokus... Ale pak jsem asi čtyři roky pořádně neřídila. Neměla jsem zřejmě dostatečnou důvěru z taťkovy strany, protože autem dojížděl každý den do práce. No a právě tohle se změnilo před pár týdny. Vždycky jsem měla pocit, že nejsem moc dobrý řidič, vzhledem k tomu, že mi taťka auto nikdy nepůjčil samotné. Možná jsem se tomu i sama vyhýbala později. Jednoho dne tyhle snahy vyřešilo blokové čištění. Musela jsem přeparkovat, aby mi neodtáhli auto. A sama! Po nekonečném hodinovém hledání místa se to dokonce i povedlo. A já byla o krůček blíž, abych se zbavila označení slečna řidičák čtyři roky k ničemu.

No a zpět k té chalupě. Naše chata je zhruba hodinu a půl až dvě hodiny cesty od Brna. Přitom půlka cesty vede po dálnici a druhá po úzkých silnicích mezi vesnicemi. Možná to beru až moc zodpovědně, ale já sama v sebe nemám důvěru, pokud se opravdu nepřesvěčím, že něco umím. A právě v tomhle je řízení nevyzpitatelné. Podle mě to není nic, co se člověk jednou naučí a prostě to už umí. Z hlediska ovládání auta určitě, ale každý den jsou na silnicích úplně jiné situace a jiní lidé, kteří ohrožují další řidiče a je jedno, jak jsou oni zkušení. Prostě mi z toho jde mráz po zádech při představě, že do mě někdo napálí.

Před cestou na chalupu za mnou přijel brácha vlakem. Měla jsem řídit aspoň půl cesty s ním a potom jsme měli jet každý svým autem, protože on vezl mraky věcí. A tak jsem jela. A jela. A divila se, že jedu. :D Měla jsem pocit, že to zas tak děsný není, protože mě to dobře naučil už předtím na dálnici a přišlo mi, že to auto už tak nějak zvládám. A tak jsem z toho měla i radost a prostě jsem jela. Občas jsem si i zpívala. :D Protože rádio je ještě moc velký rozptýlení. Tak dělám rádio sama. :D No a dojela jsem na chatu... Pořád jsem nějak nevěřila, že jsem to fakt odřídila já.

Ještě ten den večer jsem bráchu vezla na party za kámošema do vedlejší vesnice. Cesta tm i zpět vyšla dohromady na čtyřicet minut, takže to úplně vedlejší vesnice asi ani není. Ráno jsem tam jela zase. A odpoledne zpět do Brna. Musím říct, že tak intenzivní kurz řízení jsem potřebovala jako sůl, abych si ověřila, čeho teda jsem a nejsem schopná. No a do teď to moc nějak nepobírám, ale vypadá to, že už řídím. :D Když jsem v Brně zaparkovala kousek od domu, pořád jsem tomu nevěřila.

Že jsem našla místo na stání byla už třešnička na dortu. Jenom pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsem tak nějak už zvládla jet až do Brna. Před sebou mám spoustu nezdarů, ale jsem na správné cestě, a to je hlavní. Nečekám, že to půjde jako po másle, proto jsem tento článek pojmenovala fail better. Protože tohle rčení ke mě opravdu promlouvá. Je jedno, jestli se něco nedaří nebo nastávají komplikace. Záleží na tom, že to pokaždé jde o trochu líp řešit a člověk je pokaždé o kousek blíž lepšímu výsledku. ☺️

Tímto zdravím všechy začínající i nezačínající řidiče a přeju pevný nervy. Snad aspoň nekomu pomůže slyšet, že v tom nejste sami! ❤️
Mějte se krásně a jezděte opatrně ❣️

P.S. Slibuji, že hned jak bude více času, najedu na normální režim článků, které se nebudou týkat jen mě a nebudou tedy strhávat obsah blogu k sebestředným žvástům o tom, co se u mě děje.

You Might Also Like

2 komentářů

  1. Díky za tenhle článek! Od 18 do 19 let jsem řídila skoro denně - po vesnicích, po státovce, ve městě i na německé dálnici. A s příchodem do Brna kde nic tu nic. Když sednu za volant jednou za půl roku, připadám si úplně stejně, jako jsi teď popsala. Až na to, že do Brna bych si netroufla :-)
    .
    Ale dík za povzbuzení - moje řidičské okénko se blíží. To mi připomíná, že jsem měla mamku přesvědčit, ať si to přední sklo připojistí o měsíc dřív :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář a za ujištění, že v tom nejsem sama. :D Brno je opravdu jiný svět pro začínající řidiče. A neboj, zaím jezdím jen tam, kde to bezpečně znám! :D <3

      Vymazat

INSTAGRAM