Je to skoro přesně na den měsíc, kdy jsem vydala poslední článek... Takhle dlouhou dovolenou jsem snad nikdy v historii blogu neměla. I když měla svůj důvod, stejně se to nesmí opakovat. Přemýšlím, kolik věcí se za jeden měsíc stihlo změnit. Jak krátká doba stačí k přerodu v něco úplně nového. Třicet dní není moc, ale málo taky ne. Poslední měsíc byl hodně vyčerpávající, matoucí, ale také smysluplný a potřebný zároveň. Naložil mi skoro víc, než jsem schopná unést. Ale věřím, že toho na člověka je vždy jen právě tolik, kolik zvládne.

Posledních třicet dní mě naučilo, že nic není jistota, ale zároveň ani nutnost. Přečetla jsem pár opravdu dobrých knih a vyslechla několik velmi hodnotných názorů svých blízkých, každý z nich mě v tomto ještě více utvrdil. Slovo musím postrádá svůj význam pokud za ním nestojí slovo chci. Svůj život má každý pevně v rukou, i když to občas nemusí tak úplně vypadat. Mou hlavou za tu dobu proteklo hodně myšlenek a lhala bych, kdybych tvrdila, že někdy nebyly podpořené vínem. Jako následek ve mě tento proud zanechal nové břehy hodnot, na nichž teď stavím a u kterých vím, že jsou pro můj život opravdu esenciální.

Zažila jsem pár velikých zklamání a neúspěchů, z nichž má ale každý i dobrou stránku a některé se v úspěch dokonce přehoupli. Občas je potřeba dát si pauzu a poodstoupit od vlastního života, jako by se člověk díval na obraz a potřebaval jej vidět z širší perspektivy. Ve víru okolností jsem zanechala věcí, které jinak miluji, a to bylo špatně. Pořád jsem si říkala, že nechci, aby na blogu končily smutné nebo negativní články. Jenže z těch se dá kolikrát vyčíst daleko více, než z těch pozitivních. Hlavně je to součást mě, psaní i autentičnosti, o kterou se tady pokouším.


Nyní mám už skoro čistý stůl a můžu se tedy posunout dál. Po urputném boji se zdá, že nakonec možná přece jen ukončím tento semestr, i když jsem myslela, že se toho času snad nikdy nedožiju. :D Jo, až tak hrozný to bylo! Nastupuji na praxi, z níž mám teda vředy už asi půl roku předem, ale nezbývá nic jiného, než se s tím zase poprat a zkusit vytěžit maximum zkušeností. Můj život se teď na tři měsíce úplně promění. Možná toho budu litovat, ale těším se, až budu řešit úplně jiné spektrum těžkostí než dosud. Kdo ví, možná si to nakonec ještě užiju. Člověk má být připraven na nejhorší a doufat v to nejlepší. Takže teď mě každý v novinách najde pod zkratkou (eli).

Kolik článků budu týdně stíhat sem je otázkou, každopádně očekávám, že budou všechny celkem stejně zaměřené - jak se vyrovnat se stresem? :D Budu dělat maximum, čeká mě i pár hezkých projektů a setkání, na které se moc těším. Každopádně se o nich vždy dozvíte z blogu. Jak jinak. Snad už máte všichni klídek a prázdniny. Pokud ne, přeji hodně sil a trpělivosti!