Považuji se za milovníka rána, ale mohu se za něj skutečně považovat, když neumím vstávat brzy?

Dnes jsem vstala před sedmou - což se mi vůbec nepodobá - a dokonce jsem si to i užila. Proč se mi to nepodobá? A proč neumím vstávat brzy? Ty dvě věci spolu celkem souvisí. Jako umění vstát brzo beru probuzení nejlépe bez budíku a relativně odpočatá. Tohle mě teda vysoká spíš odnaučila. Za celý dva roky jsem neměla snad ani jednu hodinu na osm. Vždycky jsem začínala nejdříve před desátou. Nějak moc jsem si na to zvykla. První semestr to byla pohodička. Až moc velká. Zapomněla jsem vstávat.

Teď když mám starostí víc než dost, je potřeba natáhnout čas na úplný maximum, abych do něj vměstnala i nějakou zábavu a život. K tomu je časné vstávání úplně ideální. Taky bych chtěla zase cvičit a dostat se celkově do rovnováhy. Tudíž budu muset nějakou tu hodinu spánku oželet a taky chodit spát dřív. Což mi nevadí. Všude vždy píšou, že k vytvoření nového návyku je potřeba asi 21 dní. Jsem zvědavá, jestli jsem schopná po tak dlouhou dobu brzy vstávat. Vzhledem k mojí neschopnosti cokoliv dodržet to nevidím dvakrát optimisticky, ale kdo ví...

Právě tyhle hektické dny ve mě probouzejí spoustu intenzivních pocitů. Všechno je to tak nějak víc znát. Jsem buď víc vyčerpaná nebo víc žiju a víc cítím. Víc se raduju, vidím jasněji svoje limity, který jsou teda dál, než jsem si myslela. Když jsem zjistila, co bude tento semestr obnášet, ani za mák bych nevěřila, že to zvládnu. Nejlepší je nepřemýšlet a prostě konat. Jenže to všechno člověka tak nějak pěkně vyšťaví... Navíc to neříkám jen já. Většina rozhovorů s lidmi z ročníku se stáčí k tomuto tématu a ž příliš často.

U jednoho takovéhp rozhovoru jsme se octli i s Leni. A tak jsme si slíbily, že budeme žít nehledě na to okolnosti. Pořád budou kafe, vína, zábava. Budeme se válet v trávě, užívat slunce, fotit a povídat. Že to zní skvělě? Takové jarní předsevzetí. Spolu s tím vstáváním. Jsem na sebe dost zvědavá. 🤔