wishes and expectation
12:05Sedím si tak u stolu a přemýšlím jak se cítí jednadvacetiletý člověk.
Samozřejmě si dělám srandu, ale bude mi to asi ještě chvilku trvat, než na otázku kolik mi je odpovím tohle číslo. Původně jsem plánovala v tento den jako dárek od sebe pro sebe spustit fb page s názvem tohohle blogu, abych se tak posunula zase o krok dál... Bohužel věci nejdou vždy podle plánu, a tak si budu muset ještě počkat. Ale místo toho jsem chtěla napsat alespoň článek zachycující moje pocity, dojmy a přání, abych si ho mohla za rok přečíst a zjistila, co se povedlo a co ne.
Když jsem si o prázdninách pokoušela představit tenhle školní rok, zavalil mě pocit úzkosti. Který naštěstí velice rychle opustil budovu. A já jsem zase po roce jednu budovu navštívila. Jakmile na mě dýchla a vysokoškolská atmosféra, dostavil se pocit nadšení a odhodlání (který snad vydrží dýl než týden). A najednou mám chuť to zkusit, zabojovat a čekat, jestli se to podaří. Což neplatí jen na školní prostředí.
Chtěla bych se konečně vykašlat na naprosto irelevantní předsudky a názory ostatních a zveřejnit tenhle blog. A co víc, chci si udělat každý týden co nejvíce času to půjde, abych udělala maximum a přidala minimálně jeden článek, co bude stát za to. Přeju si, aby alespoň pár lidí začlo nacházet potěšení v tomhle psaní a vracelo se sem, protože chtějí. I když nejsem kosmetickej ani módní expert, chci všechny svoje pochybnosti překonat a prostě psát... A chci být šťastná. Chci vidět jak spolu se mnou rostou i lidi kolem mě a plní se jim jejich sny. Chci být u toho a moc se na to těším.
Takhle se má cítit člověk v den svých narozenin! Nečekat na to, že mu je někdo udělá speciální, jako když byl prcek a všechno bylo růžový. :D Udělat si je speciální sám pro sebe. Všechno si rozmyslet a vydat se na další roční cestu životem.V tomhle momentě jsem šťastná, že je mi jednadvacet (stejně pořád vypadám na patnáct :D) a že jsem konečně začla všechno chtít to dobrý i sama pro sebe a pochopila, že to není nekonečně sobecký.
Narodila jsem se o půl čtvrté (aspoň myslím, mám trošku okno z prvních asi tří let) v tento den. Do teď to byla dost zajímavá jízda. Proč jízda? Protože každý další rok utíká o dost rychleji než ten předchozí. Každý máme denně 24 hodin a záleží jen na nás, na co je použijeme. Jak říkal včera náš profesor na přednášce: "Život je otázkou priorit, kolego." :D
Malý přehled highlightů minulého roku:
Přestěhovala jsem se do Brna a poznala úžasný lidi. |
Koupila si foťák. |
Založila si blog (po dokopání nejlepšíma kámoškama). <3 |
Zveřejnila svůj první outfit. |
A to všechno za přítomnosti skvělých a inspirujících přátel. Teď frčím do školy a doufám, že se ještě večer budu cítit stejně skvěle jako teď. :)
2 komentářů
Jé a já se tak těšila na ten článek plný plánů do budoucna.... Sama už mám takový malý cílový článek napsaný (čeká jako obvykle jen na fotku :D).
OdpovědětVymazat.
A ty předsudky jsou asi opravdu irelevantní - možná v tomhle směru i neexistující :-). Na druhou stranu - sama jsem si zažila nedávno menší šok, když jsem zjistila, že můj blog našel někdo, kdo mě zná, ale komu jsem o něm neříkala.
Děkuju Majdi :) vidím, že máme podobné problémy :D s články čekajícími na fotky :D
VymazatTak to je super... Taky tě to tak potěšilo jako mě, když se mi tohle stalo? :)