Minimalismus tak, jak to cítím já:

Nevím přesně, kdy jsem začala cítit potřebu zmenšovat objem věcí, které vlastním. Není to samozřejmě jen o věcech a o zmenšování počtu. Ale já takhle asi nějak začala. Hodně věcí jsem se zbavila už při balení a stěhování do Brna. I když hodně krámů jsem s sebou taky táhla. Můj nynější byt asi není menší, jen je jiný. Snažila jsem se najít cestu jak všechno zorganizovat, ale ono to prostě nešlo. A taky jsem měla divný návyk všechno hned zaplevelit serepetičkama, abych si tady připadala víc zabydleně. Pak mě to přestalo bavit. 

Vždycky jsem si užívala minimalismus hlavně po estetické stránce. Ale nikdy jsem to asi nepromyslela až tak do hloubky jako teď. Rozhodně tady nechci nikomu vykládat, jak to má vypadat, protože je to věc názoru a pocitu. Najdou se lidé, kteří cestují po světě s pěti věcmi v batohu - v porovnání s nimi nejsem minimalista ani omylem. :D Ale takhle to taky nefunguje. Nikdo se nemůže začít zbavovat věcí jen aby byl dobrým minimalistou. Moje vyhazovací fáze začla ještě před koupí knihy od Marie Kondo. Ale to byly věci typu "tohle si vážně už nemůžu nechat, protože to nemá ani nebude mít využití". I když bych za svoje třídění nepřikládala úplně zásluhu této knize, přinutila mě nad spoustou věcí alespoň přemýšlet. Třeba můj koš s kosmetikou pod umyvadlem, který přetékal levnými sprchovými gely, které jsem dostala při nějaké příležitosti, spolu s poloprázdnými dávno prošlými produkty. Nedokážu moc dobře vysvětlit proč jsem si tohle všechno nechávala (a proč jsem se s tím proboha stěhovala!!!). Teď je mi ale mnohem líp. 

Dalším odvětvím, se kterým jsem měla velký problém, byly papírnické potřeby. Všechny bločky z poloviny popsané, kde jsem asi předpokládala, že tu druhou půlku ještě použiju. Ale já mám na tohle všechno "jen" tři šuplíky. A už mě nebavilo to do nich cpát. Když jsem se při třídění na to všechno dívala, nevěděla jsem proč to mám (zase). A tak to šlo pryč. Pokud jsem si už ani nemohla vzpomenout, kdy jsem danou věc použila, nebylo proč váhat.

Abych to zkrátila... Prostě jsem si (hlavně) během těchhle prázdnin hodně protřídila jak věci, tak oblečení, líčení, myšlenky a celkově jsem hodně zjednodušila svůj životní styl i okolí, ve kterém žiju. Stále kolem sebe vidím věci, kterých bych se mohla vzdát, ale ještě na to nejsem úplně připravená. 

A proč tohle vůbec píšu? Možná pro inspiraci? Ale taky proto, že jsme se s mojí kamarádkou rozhodly zkusit 30 denní minimalistickou challenge a chtěla bych dokumentovat celou cestu. Po týdnu, kdy jsem se cítila naprosto neinspirovaná a bez tématu na články mám konečně nějakou vizi. A už nechci mít strach dělat to, co mě baví... :)

P.S. Pokud by vás zajímalo více podrobností z mojí cesty za jednodušším bytím, budu všechno popisovat tak nějak podle témat na každý den. Před nedávnem jsem si vytřídila makeup i oblečení, tak je možný, že podruhé to tak radikální nebude. Proto budu i trošku vzpomínat...
P.P.S. K 30 denní challenge přikládám ještě jednu challenge pro sebe . psát články. Třeba mi to po tom měsíci přijde už tak přirozený, že to nebudu tolik řešit. :))