TIME WITH MY LOVED ONES

22:46

Sedím u laptopu, na obličeji bílou hydratační masku a naději, že pod ní až tak bílá nejsem. 
Dnešek byl dalším skvělým dnem. Mám pocit, že čím více je můj život hektický nebo plný nepříjemných povinností, tím více a hodnotněji užívám volných chvil. Vzpomínám, jak jsem minulé léto marně sháněla brigádu a trpěla doma pocitem naprosté bezcennosti střídající nekonečnou nudu. Už nikdy víc! Taky ale nejsem člověk, který by měl záložní baterii... Pokud ale vím, že jsem byla produktivní a volno si zasloužím, nemám tendenci si to vyčítat jako minulý rok. 


Ale zpět ke dnešku. Ráno jsem si trošku přispala a probudil mě až telefonát od táty ohledně toho, kdy se uvidíme. Na snídani jsem měla misku plnou ovoce. Jednak je horko a taky ty věčný kaše, jogurty s musli a podobně už mě zase tak neba. Navíc pokud můžu jako dnes mít jedné misce mango, maliny a jahody skoro úplně černý (z trhu a výborný), jsem ten nejšťastnější člověk. Pak jsem vyrazila se svým pidi jackrusslem do parku, aby se taky trošku proběhl než bude úplně horko. Neskutečně mě baví jeho radost z každýho hozenýho kusu dřeva :D. Pak hurá na vlak zpět do města, odkud pocházím... Chtěla jsem to vzít pěšky na nádraží - přece jen jsem mladá a nemusím utrácet za tramvaj. To bych asi nebyla já, abych zase nenechala doma peněženku (problémy lidí, co často mění tašky).

Když jsem přijela na místo, uvědomila jsem si, jak dlouho jsem vlastně nebyla pořádně ve městě a jak mi připadá vzdálené ( i přes 20 let života v něm). Už jsem víc doma v Brně, ale zvláštní je, že mi to vůbec nevadí. A to se mému řekněme staršímu já úplně nepodobá :D. Jela jsem za přítelem k nim domů, kam měl přijet i můj taťka, abychom si udělali fajn den.


Na místě, jako tohle, se asi nejde mít špatně. Tak jsem se mohla opalovat a střídavě koupat, protože jsem na sluníčku nevydržela dýl jak 15 minut. Nejsem takovej ten smažící se typ holky. A taky se snadno spálím. Takže první radost byla z možného opálení (aka přestanu vypadat jako mrtvola). V mezičase jsem si udělala to nejlepší studený kafe ever (a nechápu, že úplně sama), + půjčila si z knihovny další super knížku od mého oblíbeného autora Kena Folletta - Na věky věků. A jelikož má 923 stran, tak ten název sedí...


Přijel taťka, tak povídáme povídáme... Do toho užďibuju černý rybíz, který tady jím snad jen já, jak to tak vypadá. Protože mi chybí vlastnictví zahrady a ta možnost si pro to jít kdykoliv. Ještě nás čekala zastávka u mojí pratety. Neskutečná dáma - je jí 95, vypadá o dvacet let mladší (ne, nevím jak to dělá), a já ji naprosto zbožňuju. Člověk, který zažil válku, minulej režim, spoustu nemocí a operací a to všechno s naprostou grácií. Od takových bychom se měli učit. A nakonec moje další oblíbená aktivita - jízda zpět do Brna v autě s tátou. Nevím čím to je, ale většinou právě na cestě vedeme naše hluboký filozofický rozhovory, kdy až žasnu, jak moc jsme si podobní. A tak si člověk uvědomí, jak je čas s rodinnou nebo těmi správnými lidmi cenný. A Asi se zase opakuju - já vím :D.


Ještě fotka pro představu, na co se kolem sebe dívám a proč jsem v takovým "rauši". Navíc mám ve zvyku psát články ještě plna dojmů a emocí... Takže kdyby to vyzařovalo až moc, víte proč :D

You Might Also Like

2 komentářů

  1. :-) To je tak pěkný.... tohle snad ani nejde nekomentovat.
    Úplně bych se podepsala pod ten první odstavec - čím víc mám práce, tím méně mám času přemýšlet nad hloupostma a o to víc si užívám krásné chvíle.
    .
    Nemůžu si pomoct, ale tyhle prázdninový články jsou úplný rozkvetení. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem moc ráda, že máme podobné cítění :) Občas, když něco takového pšu, tak si říkám, jestli to někdo pochopí :D A tvoje prázdninový články jsou super!!!

      Vymazat

INSTAGRAM