BEAUTIFUL DAY

11:26


Je to skoro až k neuvěření, že jsem včera oficiálně ukončila první rok na vysoké. Tak neskutečně dlouhej měsíc plnej zkoušek, neúspěchů, oprav a učení nevypadal, že by měl konec. A já se tak strašně těšila na prázdniny. Právě kvůli dnům jako byl ten včerejší.


 S jednou mojí kamarádkou máme obě sen a snažíme se mu nějak přiblížit. Můj sen je mít dobře fungující blog a její zase fotit. Tak jsme se domluvily na focení. Už od rána jsem nemohla dospat, jak jsem se těšila. Tak jsem vyrazila na trh, abych měla ovoce k snídani. Už jen ten samotný pocit, že se můžu sbalit a jít někam, protože chci a ne že musím :). 

Další zastávkou už byly Soběšice. Nádherná část Brna, plná rodinných domků velice vzdálená tomu městskému Brnu jak já ho znám. Udělaly sme si studený kafe, vzaly nějaký mňamky a šly k bazénu! Já už jsem si ani snad nepamatovala jak vypadá bazén a pravý nefalšovaný léto. 

Tak ležíme na sluníčku a povídáme si... A zjišťujeme, jak moc toho máme společného i když jsme každá pomalu z jiného konce republiky. Když se nad tím člověk zamyslí, je až s podivem, kam nás život zanese. Ať je kdo chce jakkoliv samostatný, přátelé jsou prostě něco, co každý z nás potřebuje. Pokud beru v potaz všechny asi tři kámošky co v Brně mám, musím říct, že mám neskutečný štěstí! 

A teď už k focení :D Vždycky mám v hlavě tolik vizí. Ale když přijde na lámání chleba, sedím jak pecka a koukám do objektivu jako by mě chtěl sežrat. A tolik mi vadí, že ze sebe neumím vydat víc. To asi půjde časem. 



Nicméně pokoj, ve kterém byl fotoateliér, měl neskutečný výhled. Z fotky to jen těžko působí jako ve skutečnosti, ale jen tak pro představu. Tohle by mi absolutně nevadilo. Probouzet se každý den s tímhle pohledem před sebou. 


Chtěla jsem mít jednu fotku z backstage, pro představu jak to tak vypadá, když se fotí. Což je i pro mě pořád vzdálená věc. Domča byla nakonec s fotkama spokojená (snad). Já bych lidi fotit nemohla. Zvlášť ne takový jako jsem já sama :D Proto ji obdivuji... Protože já bych neměla tu trpělivost. Snad mi to příště půjde líp a trošku se odvážu... Ale to bych asi potřebovala panáka nebo dva. 


Nakonec sme šly ještě vyvenčit pejsky a Domča mě s plnou náručí třešní hodila domů. A já s připadala jako v sedmým nebi, protože takovej super den jsem vážně dloooouho nezažila. Vrátím se domů a jako každý den otevřu schránku, kde na mě čekal dopis z Toskánska, kde byla Domča nedávno. To už se moje srdce opravdu smálo na všechny strany, protože já pohledy snad nikdy nedostávám a strašně moc mě těší, pokud si někdo vzpomene. V době všeho digitálního se spousta
takových maličkostí podceňuje. 
A tak doufám, že mi tenhle super pocit vydrží co nejdýl a že mě dneska v práci snad nikdo nenaštve.

You Might Also Like

1 komentářů

  1. Asi jsem si zamilovala tenhle článek. To brněnský léto cítím až sem. A gratuluju ke všem zkouškám! Zasloužíš si je úplně nejvíc - i to léto se vším všudy.
    .
    A focení zdar :-)

    OdpovědětVymazat

INSTAGRAM