Je to skoro až k neuvěření, že jsem včera oficiálně ukončila první rok na vysoké. Tak neskutečně dlouhej měsíc plnej zkoušek, neúspěchů, oprav a učení nevypadal, že by měl konec. A já se tak strašně těšila na prázdniny. Právě kvůli dnům jako byl ten včerejší.

Chtěla jsem mít jednu fotku z backstage, pro představu jak to tak vypadá, když se fotí. Což je i pro mě pořád vzdálená věc. Domča byla nakonec s fotkama spokojená (snad). Já bych lidi fotit nemohla. Zvlášť ne takový jako jsem já sama :D Proto ji obdivuji... Protože já bych neměla tu trpělivost. Snad mi to příště půjde líp a trošku se odvážu... Ale to bych asi potřebovala panáka nebo dva. 

Nakonec sme šly ještě vyvenčit pejsky a Domča mě s plnou náručí třešní hodila domů. A já s připadala jako v sedmým nebi, protože takovej super den jsem vážně dloooouho nezažila. Vrátím se domů a jako každý den otevřu schránku, kde na mě čekal dopis z Toskánska, kde byla Domča nedávno. To už se moje srdce opravdu smálo na všechny strany, protože já pohledy snad nikdy nedostávám a strašně moc mě těší, pokud si někdo vzpomene. V době všeho digitálního se spousta

takových maličkostí podceňuje. 

A tak doufám, že mi tenhle super pocit vydrží co nejdýl a že mě dneska v práci snad nikdo nenaštve.