Došlo mi, že potřebuju oddech. Nejsem člověk, co by byl věčně přisátej na mobilu nebo počítači, sledoval co se kde hýbe a potřeboval by u všeho být. A stejně to potřebuju někdy prostě vypnout a ztratit pojem o čase. Samožřejmě, že jsem občas napsala příteli a tak.

Tohle mi došlo už v Brně, a tak jsem si sebou ani nebrala počítač. Jenom knížku s asi milionem stránek, kdybych se nudila. Ale jak bych se mohla nudit. Na místě, který je doslova  metrů od lesa, vzduch je neskutečně čerstvej a voda do kohoutku teče z pramene na kopci.


První odpoledne začalo pršet a my se rozhodli pomoct tátovi roztřídit krabice, který od stěhování neotevřel. Spíš jsme se ho tak nějak snažili zbavit se všech těch krámů, který nepoužíval a používat ani nebude. Což se moc nepovedlo... Ale mě to přineslo jeho starou džínovou bundu a košili. Miluju tyhle věci s příběhem. Jo je mi to trošku větší, ale jakmile upravím rukávy, už je nesundám. Výsledkem je to, že jsem svůj tech detox obohatila ještě o declutter fázi :D


V neděli dopoledne se udělalo konečně hezky. A tak sem vytáhla foťák. Výsledek myslím stojí za to. Naši chatu definuje asi tuna dřeva kolem dokola :D A pak jeden strom obrostlej břečťanem. A taky malinká chatička postavená svépomocí mým tátou s neskutečnou atmosférou. Bez wifi a televize. a to je na tom to nej!