technology detox

22:04

O víkendu jsem jela s rodinou na naši chalupu. Na tom by nebylo nic zvláštního že jo. 
Na cestě do práce jsem zavolala tátovi, jaké má plány na víkend a jestli se uvidíme. A najednou mě tak nějak navlíkli do společnýho víkendu. Na tom by taky nebylo nic zvláštního. Ale já tyhle plány na poslední chvíli nemám ráda. Vzhledem k tomu, že jsem se z práce vracela kolem desáté večer a měla jet hned ráno vlakem, jsem ani nebyla moc nadšená z toho všeho kolem. Nehledě na to, že jsem musela překopat asi vše, co bylo v plánu.

Pro dobro rodiny jsem to samozřejmě udělala, ale ta míra stresu byla vysoká. Musela jsem si zabalit tak akorát, abych to uvezla vlakem, musela jsem jet vlakem se svým čtyřnohým sama (to nemám moc ráda, protože on to nemá rád) a navíc co s jídlem v lednici? Vydrží?

Stejně všechno, až na malou hromádku na nástupišti (ups) běželo úplně hladce. Já ani nevím, proč jsem se tak cítila. A proč mám takový pocity před každou cestou vlakem se psem.



Došlo mi, že potřebuju oddech. Nejsem člověk, co by byl věčně přisátej na mobilu nebo počítači, sledoval co se kde hýbe a potřeboval by u všeho být. A stejně to potřebuju někdy prostě vypnout a ztratit pojem o čase. Samožřejmě, že jsem občas napsala příteli a tak.

Tohle mi došlo už v Brně, a tak jsem si sebou ani nebrala počítač. Jenom knížku s asi milionem stránek, kdybych se nudila. Ale jak bych se mohla nudit. Na místě, který je doslova  metrů od lesa, vzduch je neskutečně čerstvej a voda do kohoutku teče z pramene na kopci.


První odpoledne začalo pršet a my se rozhodli pomoct tátovi roztřídit krabice, který od stěhování neotevřel. Spíš jsme se ho tak nějak snažili zbavit se všech těch krámů, který nepoužíval a používat ani nebude. Což se moc nepovedlo... Ale mě to přineslo jeho starou džínovou bundu a košili. Miluju tyhle věci s příběhem. Jo je mi to trošku větší, ale jakmile upravím rukávy, už je nesundám. Výsledkem je to, že jsem svůj tech detox obohatila ještě o declutter fázi :D


V neděli dopoledne se udělalo konečně hezky. A tak sem vytáhla foťák. Výsledek myslím stojí za to. Naši chatu definuje asi tuna dřeva kolem dokola :D A pak jeden strom obrostlej břečťanem. A taky malinká chatička postavená svépomocí mým tátou s neskutečnou atmosférou. Bez wifi a televize. a to je na tom to nej!


Občas prostě potřebujem na všechno zapomenout a neřešit kolik je hodin. Jestli máme už jít na ten autobus do práce, jestli nejdem někam pozdě a taky jak dlouho už je pes doma sám. Protože on je tady v sedmým nebi a je pravda, že ostatní taky. 

Super pocit po příjezdu - byla jsem jako v zenu. Těžko říct, jestli za to může změna místa, rutiny, ovzduší... As je to tak nějak všechno dohromady. Doporučuju.



You Might Also Like

0 komentářů

INSTAGRAM