Jako malá jsem přemýšlela nad tím, jaký to bude až budu dospělá. Představovala jsem si, že se jeden den probudím a budu vědět co dělám a znát otázky na spoustu věcí :D Překvapivě se tak nestalo. Můj přechod do dospělosti byl v něčem tak náhlý, že mi to dochází až teď. A v něčem zase až moc pozvolný. Třeba v tom, že tak nějak "sama" jsem bydlela už od šestnácti. Ale pořád se to tak nějak mixovalo s tím mým dětstvím. Třeba jsem oprala prádlo a pak jsem ho další týden nebyla schopná poskládat. (To se teď už vůůůbec nestává.)

Vší tou leností jsem to akorát komplikovala sama sobě. Dospělost pro mě tkví asi v pár následujících bodech. Začnete vědět, jak se vyrovnávat se situacemi, které jsou nepříjemné. A jak se chovat racionálně, být asertivní, říct si svoje a zastat se lidí. Neplatí to vždy a zvlášť pro mě to bylo dost těžký. Lidi (cizí) se ke mě nikdy nechovali s respektem. Dávala jsem to za vinu svému mladšímu vzhledu. Ale teď jsem na to přestala čekat. Taky jsem se smířila s faktem, že holt jednou za týden budu muset uklidit byt. A co je ještě divnější - začlo mě to bavit. Zvlášť v těchto situacích si připadám, jako že je mi sto padesát. :D K mojí lásce k oblečení přibyla nová láska - obchody s nábytkem a zejména IKEA :D A taky jsem si důrazně uvědomila, že svůj život, myšlenky, činy a slova mám jen a jen ve svých rukou.

Pro pobavení ostatních jsem se rozhodla sepsat pár důvodů proč jsem a nejsem dospělý :D Nejdřív ty proč jsem: