moment of surrenderness

18:36

Nepřítomně se dívám do okna skrze svůj notebook ve víře, že přijdu na to, čím začít tenhle článek. Ve větru se velmi klidně a ladně vlní závěs a já se momentálně cítím naprosto stejně - úplně vyrovnaně a spokojeně, až se skoro vlním taky (což dělám stejně vždycky, když pustím nějakou hudbu). Po třech dnech jsem se vrátila z chalupy, kde se čas měří jen na den a noc. Není tam internet, ruch, stres, lidé, za to je tam krásný počasí (i když náhodou není, tak je tam nádherně), les, krb, teplá voda a nejvíc hřejivej klid, jakej znám. Strašně ráda se tam vracím, možná proto, že jsem tam prakticky vyrostla. Za tu dobu se tam toho dost změnilo a snad ještě změní, jen co bude trošku víc času...

Každopádně se z toho druhýho domova taky šíleně ráda vracím do svýho brněnskýho. Spolu se čtyřnohým chlupáčem. A plnou náručí meruněk, rybízu, domácích brambor, medu, vajíček... Někdo by mohl říct, že mi toho ke štěstí stačí fakt málo. Jenže já tohle jako málo neberu. Užívám si, že i v dospělosti máme kde trávit společný čas s taťkou a bráchou, sejdem se u jednoho stolu jako kdysi každý den. Umýváme společně auto :D. Prostě všechno to, čeho si člověk váží, až to není tak častý.

No a když se pak člověk vrátí do uklizenýho bytu (díky bohu jsem to stihla před odjezdem) s dobrou náladou a ještě lepším "nákupem", je to protě boží. Tak sedím za noťasem a snažím se aspoň trošku té energie předat dál. Je totiž šíleně skvělý se na chvilku zastavit, ocenit všechno, co nás obklopuje... Vzhledem k tomu, že je sobota, nemusím se stresovat myšlenkami na práci, ani uklízet, takže mi zbývá jen strávit večer pečením a čímkoliv si zamanu. Ta představa je stejně boží, jako všechno ostatní. Hlavně se mi díky tomu odpočinku chce dělat strašně moc věcí, třeba konečně vytřídit všechno, k čemu jsem se nedostala přes rok. Takže můžete určitě čekat další minimalismus update článek a spousty dalších...