the most valuable thing

17:54

Nejdražší komodita na světě. Nebo minimálně jedna z nich. Souvisí se spoustou dalších věcí, ale přitom je naprosto nenápadná. A neúprosně spravedlivá. Je to snad jediná věc, kterou si lidé ještě nepodmanili a neumí s ní tedy ani obchodovat, ani ji ohýbat - jak to dělají s mnoha věcmi. Ano, samozřejmě, je to čas...


Na tohle téma existuje nesčetné množství mouder a pouček, ale jejich pravý význam člověku dojde až v určité chvíli, nebo taky nikdy. Stále si pamatuju na dobu, kdy mi každý den připadal šíleně dlouhý. Kdy jsem nevydržela pětačtyřicet minut sedět v lavici a poslouchat výklad na jedno téma. Kdy rok byla šíleně dlouhá doba. Tyhle poměry jsou ty tam. Někdo by řekl - časy se mění, ale je to dost relativní. Mění se? Ano i ne.

Někde jsem slyšela, že člověk k uskutečnění svých snů potřebuje jen dvě věci - dobrý nápad a nedostatek času. A ono tomu asi skutečně tak bude. Tay jsem si kdysi myslela, že mám neomezeně mnhoho času. Sledovala jsem jeden díl seriálu za druhým, seděla dlouhé hodiny u nicneříkajícíh videí na Youtube. Byla jsem mistrem prokrastinace. Nechala jsem čas jen tak plynout a většinu času jsem byla duchem nepřítomná. Což se ale v určitou chvíli zlomilo. 

Nevím přesně jak, ani kdy. Začalo mě prostě štvát, že dělám věci bez smyslu nebo důvodu. Samozřejmě si stále ráda sednu a odpočinu. Ale už i to dělám se záměrem si odpočinout a ne proto, že bych neměla nic lepšího na práci. Nemuselo se ani stát moc významných událostí, aby mi došlo, že tu věčně taky nebudu. Zní to možná strašně morbidně, ale je to tak. Můžu tady být do  neuvěřitelných šestadevadesáti, jako moje nejvíc nejlepší prateta, nebo taky ne. Neměli bychom nic brát jako samožřejmost. Je to strašně ironické, když se nad tím zamyslím. Ve stáří toho člověk tolik zažil a je o tolik moudřejším, že by věděl přesně, co si se vším tím časem počít, jenže nic nejde vrátit. V mládí toho o životě moc nevíme, a proto spoustu času promrháme, jen tak...


Není to špatně, ale všeho moc škodí. Od nějaké doby se snažím žít s nějakým záměrem. Aniž bych tomu byla schopná uvěřit, už mě nebaví sedět u Youtube, projíždět Instagram zas a znova nebo dělat cokoliv, čím jsem dříve vyplnila přebytečný čas. Daleko raději přemýšlím, co napíšu na blog, co bych mohla vyfotit nebo kam zajdu se psem. Vymýšlím nové fotky, recepty, prostě dělám všechno, u čeho si přijdu naživu. A stejně bych řekla, že nežiju naplno. 
Viděla jsem jedno docela silné video, kde slečna popisovala, jak vlastně její nemoc byla snad to nejlepší, co se jí mohlo stát. Uvědomila si, co všechno mohla a nedělala... Ve stejnou dobu onemocněl také její blízký přítel, který se bohužel neuzdravil. Řekl jí, že je mu strašně líto, že žil až od chvíle, kdy se o nemoci dozvěděl. Těžko říct, koho nebo co za tohle vinit. Možná je to dané tím, že nám od malička někdo vštěpuje ten obecný rámec - vystuduješ, najdeš si práci a založíš rodinu. Přijde nám, že to vlastně tak bude, aniž bychom pro to museli něco dělat. Proto se dost lidí prostě nějak tak plácá, nepřemýšlí, co by mohli dělat lépe, nebo co by je bavilo víc. Jestli si vybrali správný obor a jestli to nechtějí dělat trošku jinak. Pak předstírají, že něco dělají. A tím předstíráním stráví půl života. 

Lidé prostě zapomínají, že ani všechen luxus a peníze světa jim v boji s časem nepomohou. Čím dříve si tohle připustíme, tím kvalitněji můžeme život strávit. Každý máme dvacet čtyři hodin denně. A je jen na nás, co s nimi uděláme. S kým je strávíme. Co si z nich odneseme. A co předáváme dál.
Došlo mi, že je docela možný, že se blogem nikdy živit nebudu. Protože chci tuto platformu zachovat upřímnou a nekomerční, takže si v budoucnu možná přivydělám, ale na živobytí to asi stačit nebude...  Minimálně pokud se v tomto odvětví něco trošku nezmění. Kdo ví? Každopádně jedno vím už teď. Nebudu plýtvat svým časem na vymýšlení zaplacených článků o vysavačích jen proto, aby mi něco přistálo na účtě. Neměla bych z toho radost a věřím, že vy asi taky ne. A pokud se tady někdy něco takovýho objeví, tak jen proto, že bych byla ochotná o tom psát i bez honoráře. 
Nerada bych totiž plýtvala vaším časem. A vy jím taky neplýtvejte. Dejte ho lidem, kteří za to nejvíc stojí. Věnujte se věcem, které vám přináší radost, jak to jen jde. Večer budete vždycky usínat s klidným úsměvem na rtech, protože jste se alepsoň pokusili žít svůj život s určitým cílem. 
Krásné Velikonoce ❣️✨

You Might Also Like

0 komentářů

INSTAGRAM