Po náročném týdnu a ještě náročnějším měsíci sedím večer při plápolavém světlu svící. Na chvíli jsem se zastavila a už se mi nechce zpět. Zpět do chaosu myšlenek, do kterých jsem se znovu zapletla a už ani nevím, které jsou mé původní a které vypůjčené. Až při jejich rozplétání si uvědomuju, kolik z nich je zbytečných, zbytečně nereálných nebo zavádějících. S příchodem Vánoc o to víc. To slovo, které každý skloňuje už s tak tří měsíčním předstihem, nabývá čím dál záhadnějšího významu, těsně před oním dnem. Nikdo neví, co čekat, jestli ta pohoda doma fakt bude ani jestli všechno stihnou. A tak sedím a tiše přemítám, jestli je to fakt všechno třeba...

Vzhledem k mému věku a rozpoložení naší rodiny se většinu vánoční atmosféry snažím vytvářet já. A proto taky vidím, jak strašně uměle to může někdy působit. Jako malá jsem kouzlo Vánoc milovala. I když nejsem věřící, příjde mi, že svátečních a tradičních okamžiků není v životě až tak mnoho, aby se od nich dalo upouštět. Jenže ne všechno dokážu zvládnout sama. Každoročně si říkám, jak zbytečné to je - přehnaně se těšit a přehnaně očekávat. Ale zatím se ta moje dětská radost z Vánoc dere na povrch sama rok co rok. Jenže pokaždé jinak. Letos jsem závan svátků pocítila poprvé na brněnských trzích. Všudypřítomná vůně svařáku sice není dle mého gusta, za to světýlka, turbomošt a dobrá společnost ano. Podruhé jsem ji ucítila při nakupování dárků, kdy myslím na všechny blízké a těším se, jestli jim tím udělám radost.


I když už je po všem a jsem z toho docela unavená, je to taková ta příjemná únava. Na jeden den se oprostit od všeho, na nic nemyslet a užít si okamžiky s rodinou. Za doprovodu kupy jídla. Letos jsem poprvé dělala i bramborový salát a i když to není jedno z mých nejoblíbenějších jídel, k Vánocům prostě patří. Docela ani nechápu, že jsem to všechno stihla. Upéct buchtu na štědrovečerní oběd, uplácat kokosky, ať je aspoň něco na stole a udělat bramborový salát, aby se stihl zaležet. No a i když už Vánoce nemají takový kouzlo, jako když jsem byla malá, stejně je to moc fajn. Jen tak sedět u pohádek, odpočívat a být spolu. Být vděčná za všechny skvělé lidi v mém životě. Doufám, že to máte alespoň trošku podobně... ❤️