Další novinkou v koupelně je tahle maska. I když většinou dávám přednost těm po domácku udělaným a přírodním, tahle s černým cukrem a uhlím mě zaujala. Jednu masku už jsem od této značky měla a musím říct, že je to daleko pohodlnější než to neustále míchat znovu a znovu. Větší balení už hotové masky je hlavně pro ty z vás, kteří ji chtějí používat pravidelně a navyknout pleť na její účinky. Zpočátku jsem byla dost skeptická, jelikož se konzistence jeví spíš jako peeling nebo scrub, což je ostatně i na obalu. Proto jsem nečekala žádné zázračné účinky stran hydratace. Jenže vevnitř se kromě cukru nachází i další složky, které právě po odstranění odumřelé pokožky drsnějším cukrem přilnou k té nové a krásně ji vyživí. Jen škoda, že tak hladká pleť, jako je ihned po použití, nevydrží víc než pár dní.

Pokud použijete agresivnější peeling, nepoužívejte jej denně a vždy nechte pleť chvilku vzpamatovat. Pro delší účinek nezapomeňte potom obličej také namazat, aby nová pleť nevyschla příliš brzy a vy jste tak nemuseli celou proceduru opakovat častěji než je zdrávo.


Při uzdravování jsem si krátila čas také lakováním nehtů. Konečně se mi povedlo je dostat do celkem normálního zdravého stavu, tak na oplátku lak i déle vydrží. Pokud máte problémy s pevností a růstem nehtů, zkuste se zamyslet, jakým třeba čistícím přípravkům ruce vystavujete. Od chvíle, co uklízím byt a myju nádobí v rukavicích se moje ruce změnily k nepoznání. Dlouhou dobu jsem nehty chránila pouze bezbarvým lakem od Sally Hansen Miracle cure. Nevím kdy se mi zase začlo líbit mít na nehtech nějakou barvu, ale jak vidíte, držím se velmi při zemi, zároveň je paleta mých čtyř nejpoužívanějších odstínů celkem podzimní, což se teď hodí i pro vás, pokud hledáte nějakou inspiraci. Vždy používám zmíněný podlak od Sally Hansen, který jednak zpevní nehty a zároveň pomůže barevnému laku vydržet o pár chvil déle.

Mám trošku rozporuplné pocity ohledně těchto článků. Vypadá to totiž, jako bych při nemoci jen ležela a lakovala si nehty a patlala na sebe krémy. Zároveň mi přijde občas celkem škoda, že mi tyhle pocity kazí radost z kosmetických článků. Jasně, není to nic důležitého, ale psát o kosmetice mě baví, byť nepoužívám ani luxusní produkty a ani na něčem jako je kosmetika nestavím tento blog, chci se některým věcem věnovat a představit je nebo prostě inspirovat. Jenže jakmile tu začnu básnit o lacích na nehty nebo něčem v reálném životě stejně nepodstatném, mám pocit, že pak působím šíleně stupidně, jednoduše a povrchně. Chtěla bych tohle téma načít více v některém z dalších příspěvků a vysvětlit, jak to vlastně mám a jak to bude tady na blogu. Co si o tomto aspektu kosmetických článků myslíte vy?