Prošvihla jsem první narozeniny svého vlastního blogu...

...svého unikátního prostoru tady na internetu, který dal konečně mému životu nějaký cíl, který se mnou roste, reflektuje co se stalo, obsahuje všechno, co chci v budoucnu dělat. Achjo

Včera jsem byla na přednášce Terezy in Oslo. Očekávala jsem hlavně kopu inspirace, kreativní motivaci a jiný pohled na člověka, kterého znám z občasného čtení blogu. To všechno se splnilo a já byla více než šťastná... Najednou řekla něco ve smyslu - trvalo mi to asi rok a půl blogování než jsem... - a v tom jsem si řekla, jak dlouho už vlastně bloguju já? Jako oficiálně. Protože od založení účtu na bloggeru to trvalo nějakou dobu než jsem vyšla na světlo se svým prvním článkem. Už v té době jsem si řekla, že tohle budu počítat jako oficiální datum. No a prostě to nevyšlo. 

Na jednu stranu nemůžu uvěřit, kolik jsem toho za tu dobu zjistila, prožila, udělala... Celkově k založení toho spropadenýho účtu jsem se odhodlávala několik měsíců. Kolikrát mě až štvě, jak mě můj strach v něčem brzdí. Ale i díky tomuto můžu vidět, kde jsem teď a co se všechno změnilo nebo minimálně mění. Jsem děsně vděčná (a je to tu zase :D) za všechny, co mě podporovali už od zárodku a čtou každý článek, aby  mi pak mohli dát zpětnou vazbu. Od chvíle, kdy mi přišlo dost divný si sednout k počítači a psát, uplynulo hodně vody. Teď mi to naštěstí tak divný nepřijde, už se ani tolik nebojím (haha) a musím říct, že to mám nesmírně ráda. V podstatě jsem nikdy asi nedělala nic takhle dlouho a konzistentně sama od sebe. Myslím tím činnosti, ve kterých si musím sama porpoučet a udržovat nějakou linii. Vlastně si ani neporoučím. Snažím se dodržovat dva články týdně, ale píšu jen a zásadně, pokud na to mám chuť. Což se teda minimálně dvakrát do týdne stane, takže fajn. :D

Asi jsem na začátku tohohle všeho, s trapnou a škaredou šablonou, špatnýma fotkama a začátečnickýma článkama, nevěřila, že by to někdy mohlo přerůst v hezkou šablonu, uspokojivý fotky a určitej styl psaní, kterej baví alespoň pár lidí kolem mě. Pro někoho možná samozřejmost, kterou zvládli už se založením blogu. Pro mě veliký vykročení z mojí pidi-komfortní ulity vstříc radosti a naplnění. Nikdy pro mě nebylo přirozený něco veřejně sdílet, ale všichni máme svoje mezery někde jinde. O kódování a ostatních věcech se raději vyjadřovat nebudu.

Takže dnes je to přesně rok a jeden měsíc od založení Mind through the heart. Nechápu, že ten název pořád vystihuje úplně všechno. Asi to tak prostě mělo být. Pro někoho otravně dlouhá adresa, pro mě zdroj radosti, zábavy a vášně. Tak všechno nejlepší! Protože to nejlepší určitě přijde. <3

Především děkuji všem, kteří to teď čtete, za to, že to čtete!

DĚKUJI :)