Snídaně
Znám spoustu lidí, co nesnídá. Tohle asi vůbec nechápu. Pro mě den nezačíná bez snídaně a je to zároveň jediné jídlo, na které se vážně těším. Takže to občas skončí i tak, že snídani večeřím. Obzvlášť v zimě, kdy mám chuť na sytá, teplá jídla. Jinak snídám většinou sladké snídaně, výjimkou je můj milovaný avokádový toast. Ale tenhle článek by nemusel být jen o jídle.

Koupele
Další kontroverzní věc, která rozděluje lidstvo na půl: máte raději sprchu nebo koupel? Já rozhodně holduju dlouhým horkým koupelím. Sprcha pro mě od malička byla spíš rychlý nepříjemný zážitek. Časem jsem si zvykla, hlavně z důvodu studentského života a účtu za vodu. :D Věřím, že něco jiného je mít doma sprchový kout. Ale kdybych měla možnost volby a na ničem by nezáleželo, vždy si vyberu vanu. Svíčky, balistiky, peelingy a masky už jsou potom jen příjemným bonusem či odměnou po dlouhém dni.

Procházky
Od chvíle, co mám psa, jsem minimálně třikrát denně na čerstvém vzduchu jen díky němu. I když by se o tom dalo polemizovat, vzhledem k momentální smogové situaci. Ale jinak jsem mu hrozně vděčná, jelikož jinak bych se některé dny ven snad ani nedostala. Po ránu se člověk hezky probere, po škole zklidní hlavu a večer... Večer s tím občas bojuju, nebudu lhát. Někdy je tma, někdy zima, někdy obojí. Ale i tak, tohle se dá překousnout. A není nic hezčího, než toho malýho drobka vidět s klacíkem v puse jak si vesele poskakuje a doma potom spokojeně spinká.


Jasmínový čaj
Já a čaj, to je hodně dlouhý příběh. Z dětství si pamatuju i svýho taťku, jak nosil všude s sebou termosku. Byl tím vážně pověstný. Vzpomínám si - jednou jsem měla děsnou žízeň, když se mnou byl na pískovišti. Jelikož měl svoji termosku jako vždy, dal mi napít čaje. A já ho zase hezky vyprskla, protože nebyl oslazenej a byl dost silnej. Je to asi hodně velká samozřejmost, takový čaj. Ale pro mě to hlavně později symbolizovalo takovou tu chvilku pro sebe.
Kousek od domu jsme mívali malý krámek provoněný kořením a čaji. Většinou tam končilo dost mých peněz. Jasmínový čaj jsem ale poprvé ochutnala až později. Od té doby jsem si jej vařila neustále. A ta láska trvá. Přerostla a přelila se i díky svojí podmanivé vůni do lásky k parfémům s jeho podtóny. Té delikátní chuti i vůni se prostě nic nepodobá.
Hudba
Nechci se pořád opakovat, ale k hudbě mám také vztah již od mala. Stejně tak, jako k tanci. Ono se to nakonec hezky propojuje. Když se mě někdo zeptá, co poslouchám, nedokážu odpovědět. Většinou podle nálady. Poslouchám staré oblíbené interprety a stejně tak i nové. Pomalé i rychlejší, jemné i tvrdší žánry. Moje srdcovky poslední doby jsou: Tom Odell, Nothing but thieves, Garden city movement, vždycky se ráda vracím ke Coldplay, One republic, Beyoncé, klidně i Linkin park. Další věcí, kterou zbožňuju, je Spotify. Několik jejich playlistů točím pořád dokola - Your coffee break, Coffeehouse, Hanging out and relaxing, Wild + Free, Morning acoustic... A kdy poslouchám? Prakticky neustále. Doma mi skoro pořád hraje hudba jen tak do podkresu. Když někam jdu, mám sluchátka. Když někde čekám, mám sluchátka. I když uklízím, mám sluchátka. :D Vlastně jsem si za tu dobu vypěstovala "fobii" - někdo zvoní a já ho neslyším. Nebo že na mě někdo volá, já se neotočím a budu pak vypadat děsně nevychovaně.


Knihy
Obzvlášť v podzimním semestru jsem měla neustále pocit, že žiju v jednom hektickém kole a chci se zastavit. A proto jsem čím dál víc sahala po knihách. Není nic tak osvobozujícího, jako nechat se přenést na jiné místo, do jiného času a mezi jiné postavy. Navíc si hodně ráda příběhy z knih vizualizuju podle sebe. Potom jsem taky většinou hodně zklamaná, když se podívám na film natočený podle knihy. Musím přiznat, že knihy byly i součástí prokrastinace ve zkouškovém období. Příběhy, které mi nedají spát a neustále otáčím další a další listy, píše například Ken Follett. Je profesorem historie, ale spoustu postav si vymýšlí a zasazuje je do reálných událostí té doby. Zejména trilogie Století, mě totálně uchvátila. Já, která jsme nikdy nechtěla číst obrovský knížky, jsem najednou za týden na dovolené přelouskala devíti set stránkouvou knihu a pořád jsem neměla dost. Upozorňuji, že jeho knihy jsou vysoce návykové.

Diáře a sešity
Vymyslet poslední pro mne nepostradatelnou věc mi dalo opravdu nejvíce zabrat. Přemýšlela jsem nad více variantai, ale většina z nich byla vzhledem k ostatním nevyhovující nebo moc banální. Nic, co by mě nějakým způsobem definovalo. Moje láska k papírnickým produktům započala také velmi brzo. Vždy jsem měla doma spousty notýsků a krásných per, do kterých jsem si zapisovala všechno možné. Měla sem taky nespočet svých deníčků. Nemyslím si, že bych někdy začínala větou - můj milý deníčku, ale denní záznamy jsem si psala určitě. A pak jsem byla děsně naštvaná, když na to můj starší brácha přišela všechno si přečetl. :D Od té doby uplynulo hodně vody, ale stále si připadám jako malá při výběru těch správných prupisek pro další semestr. Vždy jsem dávala pozor, abych psala hezky a všechno si až přehnaně podtrhávala. Nyní píšu rukou stále míň, především kvůli škole, kde tempo přednášejícíh kolikrát nejde stíhat ani na klávesnici. Ale zapisování do diáře si pořád užívám až moc. Občas se nudím a tak přidám i nějakou kresbu. Už mi to nejde tolik, jako když jsem byla menší, ale jako vizualizace to stačí.