days like theese
20:28
Začínají celkem nenápadně, úplně obyčejně. Vstala jsem a šla na přednášku blokového předmětu. Jinak mívám v pátek volno. Zase jsem trošku ráno nestíhala, jak už je zvykem. Váhala jsem, jestli se vůbec malovat, jestli to má cenu. Oblíkla jsem si černou mikinu, džíny, prostě nic extra. Všechno tak, abych se cítila pohodlně. Na přednášce byla mega zima, protože tam nějací chlápci zrovna umývali okna (asi by mohli pokračovat i u nás doma klidně). Pán, co přijel přednášet, se moc snažil, ale mě vážně enviromentální aspekty jaderné energetiky neberou. A protože jsme podepsali prezenčku, tak jsme se o přestávce nenápadně vypařily. Jak moc to bylo nenápadný, nevím, když s náma opouštělo místnost dalších pár lidí a už tak nás tam bylo strašně málo.
Dlouho jsme s Dummi nikde nebyly, a tak jsme šli na kafe - kam jinam než do Momenty. Ze všech kaváren v Brně ji mám jako favoritku. I když mi občas vadí, že tam nemají tak dobrý dortíky jako třeba V melounovém cukru. Ale tam zase nemají tak hezký interiér jako v Momentě. No prostě je to tam moc fajn. :D Tak jsme seděly, užívaly si tepla kavárny, když venku je taková zima a bylo nám dobře. Dummi mi ukázala knížku, kterou našla. Viděla jsem jak v nás obou najednou vzplálo stejné nadšení. Šly jsme ji vypátrat. Tak jsme si udělaly radost. Doma jsem se do ní hned pustila - byla to láska na první "řádek". Přečetla jsem ji jedním dechem celou. Až mě to skoro mrzí. Ta kniha má název Kraď jako umělec.
V podstatě je to takový geniálně univerzální manuál, jak nechat proudit svou kreativitu a nebát se ji pustit ven. Hlavně tato knížka vyvrátila všechny moje výmluvy - proč něco nejde, a zavřela mi tím pusu spolu s úžasným návodem, jak by to jít mohlo. Jsem z ní opravdu nadšená, přesně tohle jsem potřebovala. Za a) najít takovou knížku a za b) se takhle nadchnout. V podstatě obhajuje všechny moje pochybnosti typu: nejsem dostatečně originální, tohle už na sobě někdo měl, někdo napsal...
Nemám na nic čekat a mám pustit se do díla. I bez potřebného vybavení, zkušeností, či úplné přestavy kým jsem, a kam přesně tohle směřuju. Taky nabádá k odvedení dobré práce, skromnosti a zároveň mě nechává stát pevně nohama na zemi. Neříká, že to bude snadné. Když ale nezačnu, nebude to žádné.
Další knížka, kterou jsme si s nadšením odnesly domů, se jmenuje Ukaž, co děláš. Tak se do ní pustím hned, jak budu moct. Má dovětek: 10 způsobů, jak nechat sdílet svou kreativitu a nechat se objevit. Tak na to se teď moc těším. Podám další hlášení, jakmile bude přečtená. :)
Teď jdu dělat velké plány a snít o svojí budoucnosti. Možná i číst pár dalších řádků.
Mějte se krásně. Minimálně stejně tak krásně, jako teď já. <3
0 komentářů