Od chvíle, co sleduju módní blogy a nechávám se unášet na vlně kreativity v odívání, jsem tímto světem fascinovaná. Někdy v dobrém, jindy právě naopak. Zažila jsem mnoho seasons a trendů, baví mě se dívat, jak se tento svět vyvíjí a kam se posouvá. Jak v rámci oblékání, tak i focení. Proto jsem docela překvapená, když mě něco přestane bavit. Spoustu lidí sleduju od úplných začátků a opravdu stále s chutí. Některé už jen třeba na instagramu. Svět některých těchto blogerů se totiž přehoupl do světa businesu, je z toho firma. Na tom není nic špatného, ale mě prostě tento vyumělkovaný rozměr nebaví. Dlouho jsem hledala ta správná slova, když jsem se dívala na tvorbu mých oblíbených a necítila tolik zájmu ani nadšení, přitom jsem nevěděla proč. Ale teď to už vím.

Dlouho jsem se jim totiž snažila přiblížit, než mi došlo, že tudy cesta - alespoň ta moje - nikdy nepovede. Tyhle lidi fotí neskutečné záběry v neskutečných lokacích v naprosto neskutečných šatech - zní to skvěle, že? Ale právě tady je ten kámen úrazu, je to všechno strašně nereálné. Zjistila jsem, že já nechci být někým, kdo v každodenním životě lidí vyvolává špatný pocit z ony normálnosti. Tyhle vzletné obrázky dokonalých outfitů sice podněcují valnou dávku inspirace, ale člověk, který módou nežije tolik jako já, se podle mě s tímto nemůže nikdy ztotožnit, ani tomu dokonale porozumnět. Tudíž si z takového modelu ani nic neodnese. Je to docela zvláštní myšlenka na někoho, kdo ještě před nějakým časem snil o těchto takřka perfektních záběrech. (I když tyhle fotky od Dummi jsou neskutečný❣️)

Čím víc se o fotografii, zejména tu módní, zajímám, tím víc vidím, co všechno za tím stojí. Celý tým lidí, cestování na fotogenická místa, spousta práce v posprodukci - zní to jako sen. Je mi ale jasné, že se zřejmě ničemu takovému nepřiblížím a i kdyby ano, budu si pocit z oněch umělých vyretušovaných fotek užívat asi sama. Nechci, aby to vyznělo, že tuto práci nedoceňuji. Ta rozmanitost v tak kreativním odvětví je opravdu skvělá. Ale pokud chci svým obsahem prospívat hlavně lidem kolem sebe, měl by ten obsah pro ně být uchopitelný. Což fotky, jež jsou výsledkem hodin líčení, česání a retušování kdejaké díry na zemi, moc není. Dokonce jsem si všimla, že už se mi na to ani tak dobře nekouká. Inspiruju se oblečením i tou kombinací, možná stylem fotky a její úpravou, ale vyvolává to ve mě pocit, jako bych takhle měla taky vypadat, a to minimálně každý den. Full on makeup, načesaný vlasy, který se asi nikdy nezapletou ve větru, každý den super outfit...


Jsem spíš praktický člověk, co stojí nohama na zemi, i když se tomu snažím čas od času vymykat. Ale o tom to pro mě je, o nevšednosti, hře, která ale není udržitelná den ode dne. Daleko více doceňuji práci lidí, kteří aspoň jednou za čas sestoupí z toho pomyslného obláčku dokonalosti a nechají vyjít na povrch svou osobnost i se všemi jejími chybami. Fotí sice dokonale, ale sami jsou přirození, nevšední ale ne neskuteční.


Tenhle outfit je rozhdoně něčím, co bych mohla nosit den ode dne, i když si občas vysloužím pozvednuté obočí od míjejících lidí. Nejvíc mě baví, jak se jen šálou nebo páskem dá změnit kousek, který máte doma už delší dobu, jako je třeba tento kabát. Navíc zatím není tolik teplo na kabáty bez zapínání a podšívky. Když jsem to všechno navrstvila, připadala jsem si naopak hodně v teple a bezpečí. Komfort je něco, čím se většina mých nákupů řídí. Jinak jsem v zimě, co se módy týče, docela ztracená. Když vidím, jak moc zase klesla rtuť teploměru pod nulu, mám chuť si oblíct asi tunu svetrů a koulet se ulicemi jako ta nejteplejší vlněná koule. Naštěstí letos ta zima nebyla tak hrozná a když už jo, tak ne moc dlouho. Jak jste na tom s kombinacemi v zimním období vy?

kabát HM, kalhoty Mango, boty Zara, šála Mohito, pásek Bershka, taška Zoot - Pieces