Nejím maso. Už tři roky. Není to žádný trend ani chvilková záležitost Člověk by řekl, že je to docela osobní záležitost. Ale opak je pravdou. Do té doby se vůbec nikdo nezajímal, co nebo kolik čeho jím. Od té chvíle se mé stravování stalo veřejnou záležitostí. Když má někdo alergii na lepek, lidé se na něj dívají ještě s povzdechem, že chudák musí žít jinak. Když se někdo dobrovolně vzdá masa s tím, že je to jeho vědomá volba, tudíž mu to život nijak nekomplikuje, vyslechne si kvůli tomu kde co.

Nikdy jsem nikoho nesoudila, podle jeho životního stylu. I když s ním nesouhlasím. Prostě je to věc každýho z nás. Proto docela nechápu, jak taková pro mne opravdu malá změna (maso jsem moc nejedla ani předtím), může vyvolat tak velký ohlas. I u lidí, kteří mě vídají hodně sporadicky. Nebo mě vidí poprvé. Někteří mají totiž ve zvyku tohle nadnášet jako téma konverzace, když mne představují.

Třeba když grilujeme, donesu na stůl salát. „Ajo, ty vlastně nejíš maso.“ Což vysvětluje, proč si k tomu sýru na grilu dám salát. Kdybych jedla maso, tak to asi určitě neudělám, že jo. Tenhle aspekt mě na tom fakt nebaví. Zdá se to asi jako prkotina, ale je nesmírně únavné to všem dokola vysvětlovat u každého jídla nebo se stále bránit pořád se opakujícím narážkám. Nemám problém to někomu vysvětlit. Někdy ale vidím, že je to stejně zbytečný, a ten člověk se mě i po desátý bude pořád ptát, jestli si nedám. I po třech letech…

Nepřikládám tomu nijak velkou důležitost, jen by někteří mohli více respektovat volby ostatních a nedívat se na ně skrz prsty. Protože já rozhodně nikomu svou filosofii necpu ani na něj neječím, pokud přede mnou maso jí. Je vlastně strašně vtipný, kolik stigmat a nepravd okolo mě koluje. Třeba ta, že mi maso nechutnalo… Úplně otevřeně říkám, že chutnalo, některý. Jen se nejsem ochotná dál kvůli svojí konzumaci podílet na něčem tak hnusným, jako je masnej průmysl. Ne, pokud nemusím…

Taky mi nevadí, když přede mnou někdo maso jí. Bylo by to fakt docela pokrytecký, kdyby jo. Ani mi nevadí ho jednou za čas pro někoho připravit (zatím se mi to ale nestalo). Respektuju, že ho někdo jí a nebudu dělat problémy a nutit třeba bráchu, aby si šel kvůli tomu uvařit sólo oběd, protože se toho nechci dotýkat. Prostě to snesu…

Začalo to nějak pozvolna. Nikdy jsem nepotřebovala mít maso každý den, navíc je docela drahé. Když jsem začala vařit sama, čím dál častěji jsem ho vypouštěla. A jak jsem na to byla míň a míň zvyklá, přišlo mi to divný. Že leží v obchodě tolik kusů mrtvých zvířat. Prostě jsem se na to začala dívat úplně jinak. Všechno mi nějak tak zapadlo do sebe, když jsem sledovala cestu do Vietnamu jednoho mýho kamaráda. Vlastně těch lidí bylo víc. Dávali na facebook fotky, kde byli stejně jako tady kuřata na špejlích na ulici psi. Na to jsem se fakt nemohla dívat.

A přitom v tom asi není moc rozdíl. Minimálně ne pro ně. Někomu to možná nevadí, ale já jsem ze své podstaty docela empatický člověk, tudíž jsem to prostě dál nesnesla. Nemyslím si ale, že bych to „vydržela“ tak dlouho, pokud bych s tím vnitřně nesouzněla. Jak vždycky říkám, nejsem člověk s moc velkou vůlí, tudíž mi jakákoliv dieta (třeba když se snažím nežrat takový kvanta čokolády), cvičení nebo něco podobného moc nevydrželo. U tohoto životního stylu jsem čekala něco podobného. Nicméně sama sebe jsem překvapila, jak lehké to bylo a je.

Naučila jsem se díky tomu i úplně jinak a lépe vařit. Celkově mám k jídlu daleko zdravější a lepší vztah. Ne, že bych jej předtím neměla, spíš je to teď ještě lepší. Opravdu ráda trávím čas v kuchyni, což by mne před nějakou dobou vůbec nenapadlo. A navíc mám šílenou radost z každýho jídla, který vymyslím a chutná i masožroutům. A fakt věřím tomu, že kdyby to jídlo dobrý nebylo, tak brácha by to do pusy nedal. A už vůbec by mě neprosil, ať zase uvařím tu dobrou dýňovou polívku nebo těstoviny s pestem. Naposledy u mě ochutnal i tu rajčatovou, kterou jsem nedávno dávala na blog, a fakt mu chutnala. To je pro mě potvrzení k nezaplacení.

Prostě jezte co chcete a nenechejte si do toho moc mluvit. Mám spoustu kamarádů veganů a vážně jim nezávidím ty reakce, pokud pouhé nejezení masa zvedá tolik lidí ze židle. Můžeme jen doufat, že si časem všichni uvědomí, jak málo jim přísluší zasahovat ostatním do životů, ať už jde o cokoliv...